Med

Med se jako sladidlo použival odjakživa. Sloužil dokonce i jako platidlo. Dříve než se začal používat curk řepkový a třtinový, sloužil med jako jediné sladidlo do jídla.

Stejně tak byly a jsou známy i jeho léčivé účinky. Používal se například při ušknutí hadem, nebo při otravě houbami. Med snižuje krevní tlak a uvolňuje křečové stahy. Nebo se s ním potírají rány, protože kromě vitamínů a minerálních látek obsahuje také látku zastavujcí růst bakterií.

Med se dříve prodával a uskladňoval v dřevěných sudech a soudcích, nebo v keramických hrních.

Medomet

Před vynálezem medometu se med jedl přímo z plástů. Mohl se vylisovat nebo se nechával volně odkapat. Medomet vynalezl v roce 1865 včelař Franz von Hruschka. Byl na ruční pohon, založen na principu odstředivé síly, jako dnes.

Včelí úly

Včeli žily odjakživa v přírodě, jako jiná divoká zvířata. Jejich obydlím byl například starý vykotlaný strom, dutina nebo starý pařez.

člověk brzy zjistil, že včely produkují sladký med a tak jim na něj začal chodit. Pak ho napadlo, že by si včely mohl přestěhovat přímo k domu, aby to neměl daleko. Vydlabal kmen stromu, vzniklý otvor zakryl dvířky, nahoru dal stříšku a vznikl tak první včelí úl nazývaný klát. později je začal člověk zdobit malbou a vyřezáváním. Na zimu se kláty zateplovaly orobincem nebo slámou.

Dalším způsobem, jak chvat včely, byly úly nazývané košnice. Jednalo se o malý úl vyrobený ze slámy, který měl přístup ze spodu. Někde se včelí úly (podobné košnicím) vyráběly z pálené hlíny.  

Dřevěné kláty byly těžké a náročné na výrobu. Košnice zase příliš malé na velký počet včel. Proto začala  vyroba včelích úlů pravidelných tvarů. Úly připomínaly malé skříňky, které navazovaly jeden na druhý. Izolací se stal orobinec, rákos nebo sláma. jednalo se o úly tzv. skříňového typu.

Chodilo se k nim ze zadu a nebyla zde možnost rozšíření prostoru. Proto začala výroba nástavkových úlů, které umožnují lepší přístup ke včelám, rozšíření protoru a vyšší medné výnosy.