V zimních měsích včelař prodává svůj med, někdo i vlastní svíčky ze včelího vosku a připavuje se na další sezónu. Opravuje úly, výrábí rámečky, vzdělává se,...

V letních měsících se rodí zimní včely, tedy dlouhověké, které musí přežít zimu a mohou žít až devět měcíců Proto je dobré aby, zásoby na zimu zpracovaly letní včel, aby se zimní příliš neopotřebovaly. Ty se naopak musí na zimu pořádně najíst a vytvořit si v těle zásobu tuků a bílkovin z pylu a medu.

V zimě včely nepracují, vytvoří ze svých těl v úlu chomáč, kterým obklopí matku, aby ji uchránily před zimou. Na krajích chomáče se včely pravidelně střídají. Chomáč se v úle v průběhu zimy přesouvá, podle rozložení zásob na plástech. V zimě by včely neměly být rušeny. I okolní hluk, klepání nebo vrzání v nich vyvolá neklid a včely jsou příliš aktivní. Vyvíjí zbytený pohyb a spotřebují příliš energie a zásob, to může vést k jejich úhynu při dlouhé zimě.

Včelař musí hlídat, aby měli včely přísun vzduchu, kdyby úly zasypalo moc sněhu.

Samostná včela hyne při teplotě kolem 5°C, chomáč včel tak má v zimě větší šanci na přežití. Z úly včely vylétají jen když je teplota vyšší než 10°C.

Med mnoho lidí nejí, protože jim nechutná nebo ho neumí jíst, protože teče a lepí. Navíráme ho lžící nebo nožem a med rychle kolem obtočíme. Tekutý med můžeme smíchat se změklým máslem a vytvořit jakousi pastu nebo pomazánku, nazývanou medulka nebo medové máslo a tu mažeme na chleba. Medem můžeme sladit čaj, kakao nebo mléko. Můžeme vyrábět různé limonády, nebo ho míchat s povidly, ořechy nebo s různými druhy ovoce. 

Své místo má med i při pečení perníků, moučníků, koláčů, řezů, dortů, pečiva nebo při výrobě různých polev a bonbonů.  

Ale pozor, stejně jako má někdo alergii na včelí žihadlo, může mít někdo alergii na med, pyl nebo propolis.

Včelařství je spojeno s vánocemi. Perníčky a některé druhy cukroví se neobejdou bez medu. Vůně včelího vosku ze svíčky na vánočním stromečku vytváří dokonalou vánoční atmosféru.